Vláda chce zrušit 9. třídu základní školy. Na dětech chce šetřit? Odborníci varují před krokem, který může poškodit celou generaci

V posledních dnech se českou veřejností šíří návrh, který by ještě před několika měsíci působil jako politická fantazie. Ve vládní koalici se totiž otevřeně diskutuje o možnosti zrušit devátý ročník základní školy. Podporu této myšlence vyjádřili premiér Andrej Babiš i představitelé SPD. Argumentují především tím, že by se tím ušetřily desítky miliard korun a mladí lidé by vstupovali dříve na pracovní trh.

Jenže právě zde začíná problém. Většina odborníků na vzdělávání upozorňuje, že školství nelze posuzovat pouze podle tabulek státního rozpočtu. Děti nejsou položkou ve výdajích státu, ale investicí do budoucnosti celé společnosti.

Zastánci návrhu tvrdí, že osm let základní školy by mělo stačit. Podle ekonomických propočtů autorů návrhu by stát mohl v budoucnu ušetřit až 50 miliard korun ročně. Část úspor má vzniknout nižšími náklady na vzdělávání, další pak tím, že mladí lidé začnou o rok dříve pracovat, odvádět daně a sociální pojištění.

Na první pohled to může znít logicky. Jenže podle analytiků jsou tato čísla velmi optimistická a stojí na předpokladech, které se nemusí nikdy naplnit. Například vzdělávací analytik Karel Gargulák z PAQ Research označil odhad 50 miliard korun za nereálný a upozornil, že přímé úspory by byly výrazně nižší. Navíc by se případné ekonomické přínosy projevily až po mnoha letech.

Mnohem důležitější je ale otázka, co by taková změna znamenala pro samotné děti.

Devátá třída rozhodně není jen "čekárnou" na střední školu, jak někdy zaznívá v politické debatě. Právě během posledního roku základní školy mnoho žáků výrazně dozrává. Učí se samostatnosti, dokončují základní vzdělání a připravují se nejen na přijímací zkoušky, ale také na mnohem větší nároky středních škol.

Psychologové dlouhodobě upozorňují, že rozdíl mezi čtrnáctiletým a patnáctiletým dítětem bývá obrovský. Nejde jen o znalosti, ale také o psychickou vyspělost, schopnost zvládat stres nebo odpovědnost za vlastní rozhodování.

Právě rodiče dobře vědí, jak výrazně se děti během posledního roku základní školy mění. Mnoho z nich teprve v deváté třídě dozraje natolik, aby dokázaly zvládnout přechod na střední školu.

Dalším problémem jsou děti ze sociálně slabších rodin. Odborníci upozorňují, že právě ony by na podobnou změnu doplatily nejvíce. Rodiny, které mohou dětem platit doučování nebo jim pomáhat doma, by situaci pravděpodobně zvládly. Děti bez takového zázemí by ale přišly o rok, který může být rozhodující pro jejich další vzdělávání.

České školství už dnes patří mezi systémy, kde rodinné prostředí výrazně ovlivňuje školní úspěšnost dítěte. Zkrácení základního vzdělávání by tento problém podle řady expertů ještě prohloubilo.

Velkou neznámou je také samotná organizace školství. Pokud by devátá třída skutečně zmizela, musely by se zásadně změnit přijímací zkoušky, rámcové vzdělávací programy, učební osnovy i kapacity středních škol.

V prvních letech by navíc paradoxně stát pravděpodobně neušetřil vůbec nic. Naopak by musel financovat silnější ročníky na středních školách, přizpůsobit celý systém a řešit personální i organizační komplikace. Odborníci proto upozorňují, že očekávané úspory rozhodně nejsou okamžité.

Ani ministr školství Robert Plaga není současným návrhem nadšený. Opakovaně zdůraznil, že školství nelze řídit pouze podle úspor a že případná reforma musí vycházet především z potřeb dětí, nikoliv z rozpočtových tabulek. Ministerstvo podle dostupných informací připravuje analýzu všech možných dopadů, protože změna by zasáhla celý vzdělávací systém.

Je pravda, že debata o zrušení deváté třídy není úplně nová. Už v minulosti se objevily návrhy na reformu základního vzdělávání. Ty však většinou počítaly s mnohem širší změnou celého systému. Například některé návrhy spojovaly zkrácení základní školy s prodloužením povinné školní docházky na první dva ročníky středních škol. Jinými slovy – děti by se neučily kratší dobu, ale vzdělávání by se jinak rozložilo.

Současná debata je ale odlišná. Ve veřejném prostoru zaznívá především argument o úsporách. A právě to je podle kritiků největší problém.

Školství totiž není výdaj, který lze jednoduše seškrtat bez následků. Každý rok kvalitního vzdělávání zvyšuje šanci na lepší pracovní uplatnění, vyšší příjmy i lepší orientaci v běžném životě. Méně vzdělání může v dlouhodobém horizontu znamenat vyšší nezaměstnanost, větší sociální rozdíly i nižší konkurenceschopnost celé země.

Pro rodiče je navíc důležité uvědomit si ještě jednu věc. Pokud by děti odcházely na střední školu už ve čtrnácti letech, znamenalo by to mnohem dřívější rozhodování o budoucím povolání. Mnoho dětí přitom v tomto věku ještě vůbec netuší, čemu by se chtěly věnovat.

Právě devátá třída dnes často představuje období, kdy si žáci ujasňují své zájmy, navštěvují dny otevřených dveří, konzultují výběr školy s rodiči i učiteli a mají čas své rozhodnutí promyslet. O jeden rok méně může v některých případech znamenat i horší životní rozhodnutí.

Zastánci návrhu připomínají, že některé evropské země mají jiný systém. Jenže odborníci upozorňují, že nelze jednoduše převzít jeden prvek ze zahraničí a ignorovat všechny ostatní rozdíly. Každá země má jinou strukturu školství, jiné učební plány i odlišnou organizaci středních škol.

Debata o budoucnosti českého školství je bezpochyby potřebná. Otázkou ale zůstává, zda je správnou cestou ubrat dětem jeden rok vzdělávání. Většina odborníků se shoduje alespoň na jednom – pokud má přijít skutečná reforma, musí být připravena pečlivě, na základě dat a s ohledem na potřeby dětí.

Protože pokud se při reformě školství udělá chyba, její následky nepocítí politici. Ponesou je především dnešní školáci – a jejich rodiče.