Měly by děti dostávat za domácí práce peníze? Rodiče se hádají, odborníci varují před jednou chybou

Debata o tom, zda by děti měly dostávat peníze za domácí práce, se pravidelně vrací mezi rodiče. Zatímco někteří maminky a tatínkové považují finanční odměnu za praktický způsob, jak děti naučit hospodařit, jiní upozorňují, že dítě by se mělo podílet na chodu domácnosti jednoduše proto, že je jejím členem.

A právě v tom spočívá největší otázka. Má být pomoc doma povinností, nebo službou, za kterou náleží odměna?

Dítě není malý zaměstnanec

Domácnost funguje jako celek. Rodiče vaří, perou, uklízejí, nakupují a starají se o děti. Děti zase mohou podle svého věku uklidit hračky, připravit si školní věci, vynést odpadky nebo pomoci s nádobím.

Pokud za každou takovou činnost automaticky přichází peníze, může dítě postupně získat představu, že každá povinnost musí být finančně oceněna.

„Proč bych měl uklidit pokoj, když za to nic nedostanu?“ může být logická otázka dítěte, které si zvyklo na systém odměn.

To samozřejmě neznamená, že finanční odměna je špatně. Rozhodující je především to, za co dítě peníze dostává a jaký význam tomu rodiče dávají.

Něco jiného je zaplatit dítěti za běžné domácí povinnosti a něco jiného nabídnout mu odměnu za práci navíc.

Existují práce, za které se neplatí

Jedním z nejrozumnějších přístupů může být rozdělit domácí činnosti na dvě skupiny.

Do první patří běžné povinnosti. Dítě si uklízí své věci, uklidí po sobě talíř, připraví si aktovku nebo pomůže rodičům s něčím jednoduchým. Za tyto činnosti peníze dostávat nemusí.

Druhou skupinou mohou být práce navíc. Umýt auto, posekat část zahrady, pomoci s větším úklidem sklepa nebo udělat jinou činnost, která běžně není součástí dětského režimu, už může být spojena s finanční odměnou.

Dítě se tím učí důležitému rozdílu: některé věci děláme proto, že je to naše společná odpovědnost, jiné můžeme dělat navíc a získat za ně odměnu.

Takový systém může být praktičtější než platit dítěti za každé uklizené tričko.

Peníze mohou děti naučit mnohem víc než jen počítat

Pokud rodiče kapesné používají rozumně, může být finanční odměna velmi dobrým vzdělávacím nástrojem.

Dítě totiž postupně zjišťuje, že peníze nejsou samozřejmost. Musí se rozhodnout, zda si koupí sladkost, hračku, nebo si peníze nechá na něco většího.

Právě vlastní zkušenost bývá pro děti často mnohem názornější než dlouhé vysvětlování o spoření.

Když dítě utratí celé kapesné během jednoho dne, rodič nemusí nutně zasahovat. Je to příležitost zjistit, co znamená rozhodování a jaké má okamžité rozhodnutí následky.

Podstatné ale je, aby se z kapesného nestal nástroj manipulace.

„Když nebudeš poslouchat, nedostaneš peníze,“ může vytvořit úplně jiný vztah k odměně než jednoduché pravidlo, že dítě dostává kapesné nebo odměnu za předem dohodnuté činnosti.

Co když dítě odmítne pracovat?

Tady se ukazuje největší slabina systému, ve kterém je úplně všechno placené.

Pokud dítě například ví, že za vynesení koše dostane dvacet korun, může jednoho dne jednoduše říct, že za dvacet korun to dělat nebude.

Rodič se dostává do nepříjemné situace. Má nabídnout více peněz? Nebo práci přikázat?

V takové chvíli je dobré vrátit se k základnímu pravidlu. Běžná pomoc v domácnosti není obchod.

Dítě není zaměstnanec, který může odmítnout pracovní úkol, protože se mu zdá špatně placený. Je členem rodiny a určitou měrou se podílí na jejím fungování.

To však neznamená, že rodiče nemohou děti motivovat.

Odměna nemusí být vždy finanční

Některé děti na peníze vůbec nereagují tak silně jako dospělí. Mnohem větší motivací pro ně může být společný výlet, možnost vybrat film na večer, pozdější večerka o víkendu nebo jiná výsada.

Odměna může mít podobu společně stráveného času.

To je důležité především u menších dětí, které ještě hodnotu peněz nedokážou plně pochopit. Pro ně může být mnohem zajímavější možnost vybrat si nedělní dezert než dostat několik mincí do pokladničky.

Finanční odměna proto není jediným způsobem, jak dítě motivovat.

Neměli bychom děti učit pomáhat jen kvůli penězům

Jedním z argumentů proti placení za domácí práce je obava, že dítě si vytvoří čistě transakční vztah.

Pomáhám, protože něco dostanu.

Některé rodiny ale mohou tento problém vyřešit právě tím, že jasně oddělí povinnosti od práce navíc. Dítě se naučí, že rodina funguje na spolupráci a zároveň pochopí, že některé činnosti mohou mít finanční hodnotu.

To je ostatně zkušenost, kterou později potká v dospělosti.

V zaměstnání dostává člověk peníze za svou práci. Doma ale nebude dostávat výplatu za to, že po sobě uklidí kuchyň.

Dítě by mělo postupně pochopit obě situace.

Nejhorší je pravidla neustále měnit

Ať už se rodiče rozhodnou pro jakýkoliv systém, důležitá je především předvídatelnost.

Pokud dítě jednou dostane peníze za uklizení pokoje, podruhé ne a potřetí dostane dvojnásobek, bude velmi těžké vytvořit zdravý vztah k odměnám.

Pravidla by proto měla být jednoduchá a srozumitelná. Dítě by mělo vědět, které činnosti jsou běžnou součástí života rodiny a za které může získat něco navíc.

Není nutné vytvářet tabulky plné částek a pokut. U menších dětí může být systém velmi jednoduchý.

Důležitější než samotná výše kapesného je totiž zkušenost, kterou si dítě odnese.

Kolik vlastně platit?

Na tuto otázku neexistuje univerzální odpověď. Záleží na věku dítěte, finanční situaci rodiny i na tom, co má kapesné plnit.

Nemělo by být nastaveno tak vysoko, aby dítě získalo pocit, že může bez omezení utrácet. Stejně tak ale nemá smysl dávat částku, která pro něj nemá žádnou reálnou hodnotu.

Ideální může být začít s menší částkou a postupně dítě učit, jak s ní zacházet.

Rodiče mohou například část peněz nechat dítěti k volnému utrácení a část směřovat do spoření. I zde je ale důležité dítě zapojit. Pokud mu rodič pouze oznámí, že polovinu jeho peněz „odkládá“, nemusí dítě pochopit proč.

Mnohem přínosnější je vysvětlovat mu, že peníze mohou sloužit nejen k okamžitému nákupu, ale také k dosažení většího cíle.

Peníze nejsou úplatek

Velký rozdíl je také mezi odměnou a úplatkem.

Úplatek může znít například: „Když si uklidíš pokoj, koupím ti něco.“

Odměna funguje jinak. Pravidla jsou známá dopředu a dítě ví, že za splnění určitého úkolu získá předem dohodnutou částku.

Ještě důležitější je ale dítěti vysvětlit, že finanční odměna není jediným důvodem, proč něco děláme.

Pomáháme rodičům, protože jsou součástí naší rodiny. Uklízíme si vlastní nepořádek, protože v něm sami žijeme. A když uděláme něco navíc, můžeme být za svou práci také finančně oceněni.

Právě tato hranice může rozhodnout o tom, zda bude systém fungovat.

Takže ano, nebo ne?

Odpověď není jednoduchá. Děti mohou za domácí práce dostávat peníze, ale není dobré platit jim za úplně všechno.

Běžné povinnosti by měly zůstat běžnými povinnostmi. Dítě by mělo vědět, že je součástí rodiny a každý člen domácnosti má určitou odpovědnost.

Současně ale není nic špatného na tom, když dítě za mimořádnou práci dostane finanční odměnu a naučí se s penězi zacházet.

Možná tedy nejde ani tak o otázku, zda dětem za domácí práce platit, ale spíše o to, co je chceme prostřednictvím peněz naučit.

Pokud je cílem pouze přimět dítě, aby uklidilo pokoj, může odměna fungovat krátkodobě.

Pokud je ale cílem vychovat samostatného člověka, který rozumí odpovědnosti, práci i hodnotě peněz, měli bychom přemýšlet trochu dál.

A právě tady se mohou rodiče snadno rozdělit na dva tábory. Jedni řeknou: „Za práci se platí.“ Druzí odpoví: „Rodina není firma.“

Pravda přitom může být někde mezi. A možná právě proto je otázka dětského kapesného a odměn za domácí práce jedním z témat, u kterých se rodiče jen tak neshodnou.