Ženy milují dominanci. Proč ji muži přestali nabízet? Možná jim chybí sebevědomí

Dominance není totéž co arogance

Když se řekne „dominantní muž“, každý si může představit něco jiného. Pro jednu ženu je to partner, který rozhodne, kam půjdou na večeři, zařídí dovolenou a v krizové situaci zachová klid. Pro jinou znamená dominance především sebejistotu, schopnost říct svůj názor a převzít odpovědnost.

A právě tady vzniká zásadní nedorozumění. Zdravá dominance nemá mnoho společného s kontrolováním partnerky, ponižováním nebo potřebou mít vždy poslední slovo. Může být spíše projevem vnitřní jistoty.

Žena nemusí toužit po muži, který jí bude říkat, co smí a nesmí. Může však chtít vedle sebe člověka, který se nebojí rozhodovat. Člověka, který v případě problému nezačne panikařit a který dokáže říct: „Postarám se o to.“

Pro část žen je právě tento pocit velmi přitažlivý.

Proč může být sebevědomí atraktivní

Přitažlivost samozřejmě nelze vysvětlit jediným pravidlem platným pro všechny ženy. Preference se výrazně liší a vztah ovlivňuje osobnost, zkušenosti i prostředí, ve kterém člověk vyrůstal.

Přesto se v partnerských vztazích opakovaně objevuje význam vlastností, jako jsou sebejistota, rozhodnost, spolehlivost nebo schopnost převzít odpovědnost. Není přitom nutné být nejhlasitějším člověkem v místnosti.

Sebevědomí totiž může vypadat úplně nenápadně.

Je to muž, který dokáže říct svůj názor, aniž by partnerku shazoval. Muž, který umí odmítnout, aniž by se cítil provinile. Muž, který se dokáže omluvit, když udělá chybu, ale zároveň se kvůli každému rozhodnutí nepotřebuje někoho ptát na svolení.

A právě taková jistota může být pro partnerku uklidňující.

Proč jsou někteří muži stále méně rozhodní?

Jedním z důvodů může být obava z toho, že udělají něco špatně. Současní muži zároveň čelí poměrně složitému očekávání.

Na jedné straně se od nich očekává sebevědomí, iniciativa a schopnost převzít odpovědnost. Na straně druhé se stále více zdůrazňuje rovnost ve vztahu, respekt k hranicím a nutnost komunikace.

To není problém samo o sobě. Problém může nastat tehdy, když muž tyto dvě věci zamění.

Respekt totiž neznamená pasivitu.

Partnerská rovnost neznamená, že se oba lidé musí před každým rozhodnutím několik minut dohadovat, kdo vybere restauraci, kam pojedou na dovolenou nebo kdo vyřeší praktický problém. Rovnost může naopak znamenat, že oba mají možnost rozhodovat, ale jeden z nich se někdy přirozeně ujme vedení.

Muž nemusí být dominantní za každou cenu. Neměl by se však bát být rozhodný jen proto, že nechce působit příliš sebevědomě.

Strach z odmítnutí dokáže udělat své

Dalším důvodem může být zkušenost s odmítnutím. Muž, který několikrát slyšel, že je příliš sebejistý, příliš přímý nebo příliš iniciativní, může postupně začít dělat přesný opak.

Přestane navrhovat.

Přestane rozhodovat.

Začne čekat, co chce partnerka.

A časem může vzniknout zvláštní paradox. Muž se snaží být maximálně ohleduplný, aby ženu nezatěžoval a nepůsobil příliš dominantně. Žena však jeho chování začne vnímat jako nezájem, nejistotu nebo nedostatek energie.

„Kam chceš jít?“
„Nevím, kam chceš ty.“

„Co bychom měli podniknout?“
„Je mi to jedno.“

„Kam pojedeme o víkendu?“
„Vyber.“

Jednou za čas to není problém. Pokud se z toho ale stane dlouhodobý způsob fungování, může partnerce připadat, že vztah táhne sama.

Žena nemusí chtít šéfa. Může chtít partnera, který se neztratí

Představa, že ženy touží po muži, který bude všechno řídit, je příliš zjednodušená. Ve skutečnosti může být pro mnoho žen mnohem přitažlivější kombinace rozhodnosti a respektu.

Takový muž dokáže říct: „Myslím, že bychom měli udělat tohle,“ ale zároveň respektuje, když partnerka nesouhlasí.

Dokáže převzít iniciativu, ale nepotřebuje mít kontrolu.

Dokáže být silný, ale nepotřebuje dokazovat svou sílu.

Dokáže vést, ale nepotřebuje partnerku následovat.

Právě v tom je rozdíl mezi sebevědomím a potřebou dominovat.

Člověk, který je skutečně sebevědomý, obvykle nemusí svou pozici neustále dokazovat. Nemusí partnerce připomínat, kdo je „hlava rodiny“. Nemusí vyhrávat každou hádku. A už vůbec nemusí používat strach jako nástroj.

Když muž čeká, až všechno zařídí žena

Problém se může projevit i v běžném rodinném životě. Žena často nejen pracuje, ale zároveň organizuje chod domácnosti, plánuje návštěvy, dovolené, narozeniny, nákupy nebo aktivity dětí.

Pak může být překvapivé, když po partnerovi nechce další rozhodování, ale právě naopak.

Chce, aby jednou někdo rozhodl za ni.

Ne proto, že by byla neschopná. Právě naopak. Možná je unavená z toho, že musí rozhodovat pořád.

„V sobotu vezmu děti ven. Ty si odpočiň.“

Taková věta může mít pro partnerku větší význam než dlouhé romantické vyznání. Nejde totiž pouze o samotné rozhodnutí. Jde o signál: vidím, že toho máš hodně, a jsem ochotný část zodpovědnosti převzít.

Sebevědomí se nedá předstírat dlouhodobě

Někteří muži mohou podlehnout dojmu, že pokud chtějí být atraktivnější, musí se naučit hrát roli dominantního alfa samce. Začnou být hlučnější, tvrdší a rozhodnější na povel.

Jenže skutečné sebevědomí funguje jinak.

Nemusí být hlasité. Často je právě naopak klidné.

Muž, který si věří, nemusí partnerku přesvědčovat, že má pravdu. Dokáže přijmout nesouhlas. Nemusí se urazit, když žena vydělává více peněz. Nemusí se cítit ohrožený její samostatností.

A právě to může být jedna z nejpřitažlivějších podob dominance: schopnost stát pevně sám za sebou, aniž by člověk potřeboval zmenšovat někoho vedle sebe.

Možná tedy nejde o dominanci

Když ženy říkají, že mají rády dominantní muže, nemusí tím nutně myslet muže, který všechno kontroluje. Často mohou popisovat úplně jinou vlastnost – jistotu.

Jistotu, že se partner dokáže rozhodnout.

Jistotu, že v důležité chvíli převezme odpovědnost.

Jistotu, že se nebude hroutit při každém problému.

A také jistotu, že jeho sebevědomí nebude znamenat ztrátu respektu k ní.

Možná tedy otázka nezní, proč muži nedělají to, co ženy údajně milují. Mnohem zajímavější otázka je, proč se někteří muži bojí být sami sebou, převzít iniciativu a rozhodovat.

Protože mezi „budu ti poroučet“ a „můžeš se o mě opřít“ existuje obrovský rozdíl.

A právě ten může rozhodovat o tom, zda bude muž působit jako arogantní despota, nebo jako sebevědomý partner, vedle kterého se žena nemusí neustále starat o všechno sama.