Obývací pokoj plný roztrhaného balicího papíru, desítky plastových krabic a dítě, které po rozbalení pátého balíčku vypadá spíše otráveně než nadšeně. Scéna, kterou na Vánoce nebo po narozeninové oslavě zná nejedna rodina. V dobré víře dopřát dětem to nejlepší jim často dopřáváme lavinu věcí, ze které se však radost velmi rychle vytrácí. Záleží u dětí vůbec na počtu dárků, jaké množství je ještě zdravé a jak nastavit hranice milujícím babičkám a dědečkům?
Pravidlo čtyř dárků
Dětský mozek má velmi omezenou kapacitu pro zpracování silných emocí. Pokud malé dítě dostane pod stromeček nebo k narozeninám desítky balíčků, dostaví se takzvané přestimulování. Dítě přebíhá od jedné věci k druhé, nedokáže si ani s jednou rozbalenou hračkou pořádně pohrát a výsledkem bývá paradoxně mrzutost, pláč a apatie. Místo vděku přichází emocionální kolaps z přemíry podnětů.
V zahraničí se proto stalo obrovským hitem takzvané pravidlo 4 dárků, které pomáhá rodičům držet touhu po utrácení na uzdě. Tento koncept spočívá v tom, že dítě dostane na Vánoce přesně čtyři věci. Něco, co si moc přejí, něco, co reálně potřebují (například novou sportovní výbavu), něco na sebe a něco ke čtení. Dítě tak získá vyvážený mix a každá z věcí dostane prostor vyniknout a udělat reálnou radost.
Jak usměrnit rozverné příbuzné
Největší výzvou pro rodiče bývají prarodiče a tety, kteří mají tendenci snášet dětem hory plastových hraček. Vyjednávání s rodinou bývá náročné, ale jasně nastavené hranice jsou klíčem k zachování zdravého rozumu i uklizeného domova. Místo hromady drobných, nekvalitních hraček navrhněte babičkám spojené síly. Ať se složí na jeden větší, kvalitnější dárek, po kterém dítě dlouho touží, nebo na zážitek, jako je lístek do divadla, kurz nebo výlet do akvaparku.
U narozeninových oslav se navíc skvěle osvědčuje pravidlo podle věku. Kolik má malý oslavenec let, tolika dárků se od rodičů dočká. Šestileté dítě tak dostane šest smysluplných věcí, které stihne během dne vstřebat a zplna si je užít.
Důležitější než počet je rituál
Ve finále si děti z dětství nepamatují přesný počet krabic, které rozbalily, ale atmosféru a pocity, které při tom zažívaly. Když je dárků méně, vytváří se prostor pro společné hraní, objevování a budování hlubšího vztahu k věcem. Naučit děti, že si věcí mají vážit a že radost nevychází z množství, je do života tím nejlepším dárkem, který jim vůbec můžeme dát.
Komentáře
Odeslané komentáře se nejdřív moderují a až potom se objeví veřejně pod článkem.