Každá máma to zná. Dítě roste jako z vody, kolena na kalhotách vydrží jediné odpoledne na pískovišti a rodinný rozpočet není nafukovací. Když přijde na nákup oblečení, stojíme před známým dilematem. Asijským tržnicím a kamenným "vietnamcům" na náměstí se často vyhýbáme s pocitem, že jde o podřadné zboží, a raději vyrazíme do naleštěného nákupního centra. Jenže když doma odstřihneme cedulku z trička z populárního řetězce, zjistíme bizarní věc: materiál i země původu jsou totožné. Proč si raději připlatíme za stejný polyester v obchodě s klimatizací a co nás vlastně drží dál od skutečně kvalitní módy?
Stejná továrna, jiná cedulka
Představa, že oblečení v obchodech jako Sinsay, Pepco nebo Primark vzniká za výrazně jiných podmínek než kousky v asijských tržnicích, je pouhou iluzí moderního marketingu. Značná část tzv. fast fashion (rychlé módy) sjíždí ze stejných výrobních linek v Bangladéši, Číně, Pákistánu nebo Vietnamu.
Základní materiály bývají totožné. Dominují syntetická vlákna, jako je polyester, akryl nebo nekvalitní směsová bavlna, která po třech vypráních ztrácí tvar i barvu. Zatímco u vietnamského prodejce vidíte plastový věšák a cítíte typický zápach nového textilu z přepravního kontejneru, v nákupním centru vám totožný svetr prodá příjemná hudba, voňavý interiér, dokonalé osvětlení a hezky ztvárněné logo. Platíte tak především za nákupní zážitek a pocit, že nakupujete v lepším obchodě.
Proč pohrdáme tržnicí, ale řetězce milujeme
Odpor k nákupům na tržnicích má v české společnosti hluboké kořeny a souvisí se sociálním statusem. Tržnice máme stále spojené s devadesátými léty, přeplněnými stánky a nakupováním na kartonu za závěsem. Taška s logem známého řetězce v nás podvědomě vyvolává pocit, že patříme do střední třídy a dopřáváme si něco o trošku lepšího.
Řetězce v nákupních centrech navíc dokázaly mistrně zkopírovat aktuální světové trendy. Co se objeví na přehlídkovém mole v Paříži nebo na Instagramu, to najdete v regálech fast fashion obchodů za čtrnáct dní. Asijské obchody často nabízí módu, která esteticky zaostává za aktuálními trendy, což je pro řadu žen hlavním důvodem, proč raději odbočí do nákupního centra.
Proč tedy nejsme po kvalitě?
Nabízí se logická otázka: Pokud víme, že řetězce prodávají podobnou kvalitu jako tržnice, proč nesáhneme po poctivé, kvalitní a udržitelné módě z přírodních materiálů? Odpověď leží v kombinaci financí, životního stylu a psychologie mateřství.
Dětská spotřeba a pískoviště: Kupovat předškolákovi svetr ze sto procentní merino vlny nebo bio bavlny za patnáct stovek nedává mnoha mámám smysl. Dítě z něj za půl roku vyroste, v mateřské škole ho pokape omáčkou nebo ho roztrhne o plot. Nízká cena levných řetězců nám dává svobodu nebát se o každý kousek oblečení.
Cenový skok: Skutečně kvalitní móda (česká autorská tvorba, poctivá lněná či vlněná móda) stojí násobky toho, co rychlá móda. Tričko z řetězce pořídíte za dvě stě korun, kvalitní udržitelné tričko stojí tisícovku. Pro většinu rodin s dětmi je takový rozdíl v rozpočtu jednoduše neobhajitelný.
Touha po změně a okamžité radosti: Žijeme v době, kdy nás baví věci střídat. Nákup levného kousku nám přináší rychlý záblesk radosti. Víme, že svetr vydrží jen jednu sezónu, ale vlastně nám to nevadí. Příští rok si s čistým svědomím koupíme nový v jiné barvě.
Prohlédnout marketingové triky levných řetězců neznamená, že musíte okamžitě začít utrácet majlant za luxusní značky. Klíčem je selský rozum. Naučte se číst složení na cedulkách bez ohledu na to, kde nakupujete. Bavlna, len a viskóza budou vždy příjemnější než čistý polyester, ať už leží na pultu v tržnici, nebo v regálu v obchodním domě. A pokud jde o děti, kombinace bazarů, sekáčů a pár funkčních kvalitních kousků je často tou nejlepší cestou, jak ušetřit peněženku i přírodu.
Komentáře
Odeslané komentáře se nejdřív moderují a až potom se objeví veřejně pod článkem.