Když se z partnerů stanou hlavně rodiče
Příchod dětí je jedním z největších životních zlomů. Mění denní režim, priority, vztah k vlastnímu tělu i způsob, jakým spolu partneři komunikují. To, co před narozením dítěte působilo jako samozřejmá součást vztahu, může najednou ustoupit péči o miminko, nedostatku spánku a praktickým starostem.
Zpočátku to většinou nikomu nepřipadá zvláštní. Miminko se budí několikrát za noc, rodiče jsou vyčerpaní a většina energie směřuje k tomu, aby vůbec zvládli běžný den. Jenže problém může pokračovat i ve chvíli, kdy děti povyrostou.
Najednou není problém pouze v nedostatku času. Do vztahu se dostává stereotyp, únava, stres z peněz, pracovní povinnosti a někdy také dlouhodobý pocit, že jeden z partnerů nese větší část domácího provozu.
A sex se začne odsouvat.
Nejdříve na zítra. Potom na víkend. A nakonec se o něm raději přestane mluvit.
„Jsme spolu, ale nežijeme spolu“
Právě tato věta by mohla popsat zkušenost mnoha dlouhodobých párů. Fungují jako tým. Vozí děti do školy a školky, nakupují, splácejí hypotéku, plánují dovolenou a řeší kroužky. Dokážou spolu perfektně fungovat.
Jenže partnerská část vztahu postupně mizí.
Neznamená to automaticky, že se nemají rádi. Naopak. Mohou se hluboce respektovat, být si oporou a společně dobře vychovávat děti. Přesto mezi nimi může chybět dotek, něha, flirt nebo sexuální blízkost.
A právě to bývá těžké přiznat.
Ve společnosti totiž stále existuje představa, že šťastný pár má mít nejen fungující rodinu, ale také spokojený intimní život. Přiznat, že spolu partneři dlouhé týdny nebo dokonce měsíce nespí, může proto působit jako přiznání osobního selhání.
Jenže realita partnerských vztahů je mnohem složitější.
Únava není výmluva. Ale může být skutečným důvodem
U rodičů malých dětí se často mluví o únavě jako o hlavním zabijákovi intimity. A není to úplně bezdůvodné.
Člověk, který několik let špatně spí, pracuje, stará se o děti a večer dohání domácí povinnosti, nemusí mít večer žádnou energii na romantiku. Touha není tlačítko, které lze jednoduše zapnout.
Zvlášť u žen může být situace komplikovanější také změnami po porodu, kojením, hormonálními změnami, nejistotou ohledně vlastního těla nebo bolestivostí při sexu. Přidat se může psychické vyčerpání a pocit, že se od ženy očekává, že zvládne být současně matkou, partnerkou, zaměstnankyní a hospodyní.
Pak může být představa sexu další povinností na seznamu.
A právě tehdy může vzniknout začarovaný kruh. Jeden partner se cítí odmítaný, druhý se cítí pod tlakem. O sexu se začnou hádat, případně se mu oba raději vyhýbají. Čím déle se o problému nemluví, tím obtížnější je téma otevřít.
Problém není vždy v sexu
Paradoxně může být dlouhodobý nedostatek sexu pouze symptomem něčeho jiného.
Někdy jde o nevyřešené konflikty. Jindy o nerovnoměrné rozdělení domácích povinností. Pokud má jeden partner pocit, že celý den organizuje rodinu, zatímco druhý se večer zeptá, proč není nálada na intimitu, může být problém mnohem hlubší než samotný sex.
Intimita totiž často souvisí s tím, jak se spolu partneři cítí během celého dne.
Je těžké večer toužit po člověku, na kterého jste celý den naštvaní. Stejně tak je obtížné být romanticky naladěná ve chvíli, kdy máte pocit, že jste od rána do večera pouze „servis“ pro celou rodinu.
Proto někdy nestačí naplánovat si večer bez dětí. Je potřeba znovu najít partnerský vztah, který rodičovství postupně překrylo.
„A co když už se mi prostě nechce?“
To je otázka, kterou si někteří lidé kladou potají.
Je normální, že sexuální touha během života kolísá. Ovlivňuje ji stres, zdraví, únava, psychická pohoda, vztahová situace i životní etapa. Neexistuje univerzální množství sexu, které musí mít každá rodina, aby byla „normální“.
Důležitější než číslo je to, zda jsou s danou situací spokojeni oba.
Pokud mají dva lidé sex jednou za několik měsíců a oběma to vyhovuje, nemusí jít o problém. Pokud ale jeden partner trpí, cítí se odmítaný nebo má pocit, že ze vztahu zmizela veškerá blízkost, je vhodné situaci řešit.
A čím déle se problém ignoruje, tím těžší může být návrat.
Nejhorší je začít počítat
„Nespali jsme spolu tři měsíce.“
„On nikdy nechce.“
„Já se snažím a ona mě odmítá.“
Takové věty mohou vztah rychle dostat do režimu soupeření. Jeden sbírá důkazy, druhý se brání. Z intimity se stává povinnost a ze sexuálního života další oblast, ve které je potřeba něco „splnit“.
Mnohem užitečnější může být mluvit o pocitech bez obviňování.
Ne „Ty už o mě vůbec nestojíš“, ale například „Chybí mi tvoje blízkost a mám strach, že se od sebe vzdalujeme“.
Rozdíl může působit nenápadně, ale pro partnerskou komunikaci je zásadní.
Děti nepotřebují dokonalé rodiče
Rodiče často věnují dětem tolik energie, že na partnerský vztah nezbývá téměř nic. Jenže vztah rodičů je zároveň součástí rodinného prostředí.
Děti nepotřebují sledovat sexuální život svých rodičů. Potřebují ale vyrůstat v prostředí, kde mezi dospělými existuje respekt, blízkost a schopnost řešit problémy.
Proto není sobecké věnovat čas partnerovi.
Někdy může znamenat intimitu obyčejné obejmutí v kuchyni. Jindy společná večeře bez telefonů, dotek, polibek nebo večer, kdy se partneři baví o něčem jiném než o dětech, práci a účtech.
Sex se potom nemusí stát cílem. Může být důsledkem toho, že se mezi dvěma lidmi znovu objeví blízkost.
Kdy je čas vyhledat pomoc?
Pokud se o problému dlouhodobě nedokážete bavit bez hádky, pokud intimita úplně zmizela a jeden z partnerů tím trpí, může být užitečné obrátit se na párového terapeuta nebo sexuologa.
Neznamená to, že je vztah rozbitý.
Naopak. Vyhledat pomoc může znamenat, že oběma na vztahu záleží natolik, že nechtějí jen čekat, až se problém vyřeší sám.
Někdy stačí několik rozhovorů, aby partneři pochopili, co se mezi nimi skutečně děje. Jindy je potřeba řešit dlouhodobější konflikt. Každý vztah je jiný.
O sexu se stále mluví málo. O tom rodičovském skoro vůbec
Možná je právě mlčení jedním z největších problémů.
Na sociálních sítích vidíme rodinné fotografie, dovolené, narozeninové oslavy a dokonale uklizené dětské pokoje. Mnohem méně se mluví o tom, že rodiče někdy večer usnou každý na jiné straně postele. Že se měsíce nedotknou. Že se mohou cítit osaměle i přesto, že mají doma děti a partnera.
To ale neznamená, že jejich vztah musí skončit.
Rodičovství dokáže partnerský život na čas téměř pohltit. Důležité je poznat okamžik, kdy se z dočasného období stává nový normál, který jednomu nebo oběma lidem přestává vyhovovat.
Protože mít děti, hypotéku a minimum času pro sebe není selhání.
Selháním může být až předstírat, že žádný problém neexistuje, když oba vědí, že existuje.
A možná právě proto by o tom měli rodiče mluvit častěji. Ne proto, aby někdo určoval, kolikrát týdně má mít pár sex. Ale aby lidé věděli, že za zavřenými dveřmi mnoha českých domácností řeší úplně stejnou otázku: Jak zůstat partnery, když jsme se stali především rodiči?
Tagy
Komentáře
Odeslané komentáře se nejdřív moderují a až potom se objeví veřejně pod článkem.