My mámy jsme mistryně v plánování, obavách o budoucnost a řešení věcí, které se ještě nestaly. Naše hlavy jsou jako otevřené karty v prohlížeči, které nejdou zavřít. A pak je tu naše dítě. Sedí v kaluži, vyhrabává z hlíny žížaly a vypadá jako nejšťastnější člověk ve vesmíru. Pojďme se na chvíli zastavit a zkusit se na svět podívat jejich očima a naučit se od nich pár věcí, které by nám usnadnily život.
Žít pro tuhle vteřinu
Dítě neřeší, co bude k večeři nebo jestli má zítra zaplacený kroužek. Když vidí pampelišku, je to ta nejdůležitější věc na světě. Kdy jste se naposledy na minutu zastavila a jen tak pozorovala západ slunce nebo barvu své ranní kávy? Zahoďte mobil a zkuste si to.
Emoce jsou v pořádku
Když je dítě smutné, pláče. Když má radost, skáče do výšky. Emoce projde jeho tělem a je pryč. My dospělí se učíme pocity dusit, tvářit se, že je všechno v pohodě, a pak vybuchneme v tu nejméně vhodnou chvíli. Učme se od dětí tu upřímnost k sobě samým. Je v pořádku říct: Dneska mě všechno štve a potřebuji obejmout.
Každý den je nový začátek
Všimly jste si, jak se děti dokážou pohádat o hračku a za pět minut jsou nejlepší kamarádi? Neřeší včerejší křivdy. Každé ráno se probudí s čistým štítem. Co kdybychom si dnes odpustily to včerejší připálené jídlo nebo ten moment, kdy jsme ztratily trpělivost? Dnes je nový den.
Radost z pohybu, ne z hubnutí
Děti běhají, skáčou a tancují, protože je to baví. Nepřemýšlejí o tom, kolik kalorií spálí nebo jestli jim u toho neposkakuje bříško. Zkusme se jednou hýbat jen proto, že je to fajn pocit, ne proto, že musíme vylepšovat svoji postavu.
Umění říct ne
Dítě vám jasně řekne, když něco nechce. My se často nutíme do věcí, které nás vyčerpávají, jen abychom někomu vyhověly. Naučit se laskavě, ale jasně říkat „ne“ věcem, které nám berou energii, je ten největší dar, který sobě (i svým dětem) můžeme dát.
Komentáře
Odeslané komentáře se nejdřív moderují a až potom se objeví veřejně pod článkem.