Každý večer stejná válka kvůli zubům? 5 triků, díky kterým děti konečně přestanou bojovat s kartáčkem

První zoubek je pro rodiče malou událostí. Fotografie, radost, možná i zpráva prarodičům. Společně s ním ale přichází povinnost, která už tak roztomilá být nemusí – pravidelné čištění. A zatímco několikaměsíční miminko ještě zpravidla nemá příliš možností protestovat, o pár let později může být situace úplně jiná.

„Nechci si čistit zuby!“

Věta, kterou zná obrovské množství rodičů. Dítě utíká, schovává kartáček, odmítá otevřít ústa nebo tvrdí, že už si zuby vyčistilo. Unavený rodič po náročném dni může snadno dojít k závěru, že jeden vynechaný večer přece nic neznamená.

Jenže právě tady vzniká problém. Z výjimky se totiž může velmi rychle stát pravidlo.

O první zoubky je potřeba pečovat od začátku

Někdy se lze setkat s názorem, že mléčné zuby stejně vypadnou, takže jejich stav není až tak důležitý. To je nebezpečné zjednodušení.

Mléčný chrup dítě potřebuje nejen ke kousání a zpracování potravy. Zuby se podílejí také na správném vývoji řeči a pomáhají udržovat prostor pro stálý chrup. Zubní kaz navíc může dítě bolet a v pokročilejších případech přinést komplikace, kterým by se při správné prevenci dalo předejít.

Proto má smysl začít s péčí prakticky od chvíle, kdy se objeví první zub.

Důležitá přitom není pouze samotná technika čištění. Dítě se postupně učí, že čištění zubů patří k běžnému dni stejně jako oblékání, koupání nebo ukládání ke spánku.

A právě pravidelnost bývá jedním z nejsilnějších pomocníků rodičů.

Proč děti čištění zubů tolik odmítají?

Z pohledu dospělého jde o dvě minuty s kartáčkem. Z pohledu malého dítěte ale může být situace úplně jiná.

Někdo mu vkládá do úst cizí předmět, pohybuje s ním po zubech a dásních a očekává, že bude stát nebo sedět v klidu. K tomu připočítejme únavu. Večer už dítě často nemá energii spolupracovat a právě tehdy po něm chceme koupání, převlékání, uklízení hraček a nakonec ještě čištění zubů.

Odpor proto nemusí být projevem rozmazlenosti nebo neposlušnosti.

Může jít jednoduše o kombinaci únavy, potřeby samostatnosti a nepříjemného pocitu.

Řešením ovšem není rezignovat. Mnohem účinnější bývá změnit způsob, jakým dítěti večerní hygienu představujeme.

1. Nedělejte z čištění otázku

„Půjdeme si vyčistit zoubky?“

Na první pohled milá a respektující otázka má jednu zásadní nevýhodu. Dává dítěti možnost odpovědět.

A odpověď může být velmi jednoduchá: „Ne.“

Pokud potom rodič začne vysvětlovat, že se zuby vyčistit stejně musí, dítě může oprávněně nechápat, proč se ho vlastně někdo ptal.

Místo otázky proto pomáhá klidné konstatování: „Teď si vyčistíme zoubky a potom vybereme pohádku.“

Dítě může dostat možnost rozhodovat o detailech. Chce modrý, nebo zelený kartáček? Vyčistí se nejdříve horní, nebo dolní zuby? Bude během čištění poslouchat oblíbenou písničku?

Samotné čištění ale zůstává pevnou součástí večerního režimu.

2. Udělejte z kartáčku hračku

Dospělému připadá čištění zubů jako hygienická povinnost. Malé dítě ale mnohem lépe reaguje na hru.

Kartáček se může proměnit v závodní auto, které projíždí jednotlivými „garážemi“. Jindy může hledat schované drobečky nebo zachraňovat zoubky před „zubními příšerkami“.

Fantazii se meze prakticky nekladou.

U menších dětí mohou fungovat také krátké písničky nebo jednoduché příběhy, které se používají pouze během čištění zubů. Z nepříjemné povinnosti tak postupně vznikne známý rituál.

Důležité ovšem je, aby hra nenahradila skutečné vyčištění. Cílem není dítě pouze zabavit, ale vytvořit podmínky, ve kterých rodič dokáže zuby opravdu důkladně dočistit.

3. Čistěte si zuby společně

Děti se učí především pozorováním. Pokud rodiče každý večer dítěti vysvětlují důležitost čištění, ale ono je samotné s kartáčkem téměř nikdy nevidí, jejich argumentace ztrácí část své síly.

Zkuste proto některé večery proměnit v rodinnou rutinu.

Máma, táta i dítě stojí společně před zrcadlem a všichni si čistí zuby. Dítě může napodobovat pohyby dospělých a současně vidí, že nejde o nějakou podivnou povinnost určenou pouze dětem.

U menších dětí lze vyzkoušet také obrácení rolí. Dítě nejprve „vyčistí“ zuby rodiči a potom přijde řada na něj.

Ano, možná skončíte s pastou na tváři. Pokud ale díky tomu večerní boj zmizí, může jít o poměrně malou cenu.

4. Nechte dítě čistit, ale potom zuby dočistěte

„Já sám!“

Další velmi známá věta.

Touha po samostatnosti je přirozená a měli bychom ji podporovat. Problém nastává ve chvíli, kdy rodiče považují několik pohybů kartáčkem za dostatečné vyčištění chrupu.

Malé děti zpravidla ještě nemají takovou jemnou motoriku a schopnost soustředění, aby zvládly všechny plošky zubů důkladně vyčistit bez pomoci.

Dobře proto funguje jednoduchý kompromis.

Nejprve si zuby vyčistí dítě samo a následně je rodič dočistí. Dítě má pocit samostatnosti a zároveň máme větší jistotu, že hygiena skutečně splnila svůj účel.

S věkem se samozřejmě podíl dítěte postupně zvyšuje.

5. Nepoužívejte zubaře jako strašáka

„Když si nebudeš čistit zuby, paní zubařka ti je vyvrtá!“

Možná to krátkodobě funguje. Z dlouhodobého hlediska ale může podobné strašení vytvořit úplně jiný problém – strach ze zubaře.

Dítě si začne stomatologickou ordinaci spojovat s bolestí a trestem. Návštěva zubaře se potom může stát dalším rodinným bojem.

Mnohem vhodnější je vysvětlovat věci jednoduše a přiměřeně věku.

Zuby čistíme proto, aby zůstaly zdravé a silné. Zubař je člověk, který kontroluje, jestli je všechno v pořádku, a pomáhá nám o zuby pečovat.

Preventivní návštěvy navíc dítěti umožňují poznat prostředí ordinace ještě v době, kdy ho nic nebolí. To může významně ovlivnit jeho vztah k zubní péči do budoucna.

Největší chyba? „Dneska to necháme být“

Je půl deváté večer. Dítě je unavené, rodič ještě unavenější. Kartáček letí na zem a začíná pláč.

V takové chvíli je velmi lákavé říct: „Tak dneska výjimečně ne.“

Jedna podobná situace samozřejmě sama o sobě nerozhodne o budoucnosti dětského chrupu. Problémem je především opakování.

Děti se totiž velmi rychle učí, kde se hranice mohou posouvat. Pokud intenzivní protest několikrát znamenal, že se zuby čistit nemusely, existuje silná motivace stejnou strategii vyzkoušet znovu.

Právě proto je důležitá klidná důslednost.

Bez křiku, vyhrožování a nekonečného vyjednávání.

Dvě minuty, které mohou ovlivnit celé roky

Večerní čištění zubů nemusí být dokonale harmonický rodinný okamžik. Někdy dítě protestovat bude. Někdy budete spěchat. A někdy budete mít chuť celý rituál přeskočit.

Podstatné je, co se děje většinu času.

Pokud dítě od raného věku poznává, že zubní hygiena je samozřejmou součástí rána a večera, vytváří si návyk, který si může odnést až do dospělosti.

Pomáhá rutina, hra, vlastní příklad i možnost dítěte o drobnostech rozhodovat. Současně je ale potřeba zachovat hranici: o zuby se prostě staráme.

Možná právě v tom spočívá nejdůležitější rada ze všech. Nesnažme se každý večer dítě přesvědčit, že čištění zubů je ta nejlepší zábava na světě. Stačí, když pochopí, že je stejně normální jako umýt si ruce, obléknout pyžamo nebo jít spát.

A jestli dnes večer opět uslyšíte důrazné „NECHCI!“, nemusí to znamenat začátek další bitvy. Vytáhněte oblíbený kartáček, spusťte písničku a zkuste to znovu. Klidně, hravě – ale důsledně.