Září se blíží: Uděláte z dítěte přetíženého manažera, nebo mu necháte dětství?

Léto se překlopilo do své druhé poloviny a na rodičovských skupinách i na pískovištích se začíná šířit tichá panika. Září je totiž za rohem. A s ním přichází každoroční šílenství zvané výběr kroužků. Pro spoustu rodin už dávno nejde o to, aby si dítě po škole na hodinku zaběhalo nebo si nakreslilo obrázek. Z logistiky dětského volného času se stal regulérní závod ve zbrani, kde se rozvrh sedmiletého školáka nápadně podobá kalendáři vrcholového manažera.

Opravdu vychováváme šampiona?

Zkusme si to spočítat. Zářijová nabídka sportovních oddílů s oblibou hlásí: Tréninky třikrát týdně, k tomu víkendové zápasy či soustředění. Když k tomu připočítáte školu, družinu, psaní úkolů a nutný čas na cestování, dostanete brutální pracovní týden.

Otázka zní, proč to vlastně děláme? Opravdu máme doma budoucího olympionika, nebo si skrze přetížené dítě jen kompenzujeme své vlastní nenaplněné ambice? Chceme na kávě s ostatními mámami hrdě prohlásit, že náš malý fotbalista nebo gymnastka maká na plný úvazek, i když dítě z tréninku chodí se slzami v očích a s absolutní mentální i fyzickou únavou?

Pondělí angličtina, úterý hokej, středa kytara...

Není výjimkou potkat prvňáčka, který má každý den po škole jinou aktivitu. Rodiče žijí v neustálém stresu z toho, že pokud dítěti nenaplánují každou volnou minutu, jeho potenciál zůstane nevytěžen a v dospělém životě selže. Z dětí se tak stávají štvané oběti rodičovského strachu z promarněného času.

Jenže dětský mozek funguje úplně jinak než ten náš. Dítě nepotřebuje neustálou strukturovanou stimulaci pod vedením instruktora. Potřebuje prostor ke hře, možnost jít ven s kamarády bez časového limitu. A ano, potřebuje se i obyčejně nudit. Právě z nudy totiž vzniká ta největší kreativita, samostatnost a vnitřní klid.

Zastavte se, než v září podepíšete přihlášky

Až budete v nejbližších týdnech procházet nabídky kroužků a lámat si hlavu nad tím, jak skloubit kytaru, plavání a tři náročné tréninky týdně, na chvíli se nadechněte. Zeptejte se sami sebe, pro koho ten rozvrh vlastně stavíte. Být dítětem neznamená sbírat zářezy v docházkovém systému. Dovolte svým dětem v tomto školním roce dýchat. Jeden nebo dva rozumné kroužky pro radost bohatě stačí. Ten nejcennější kroužek, který jim můžete dopřát, se totiž jmenuje volný čas.