Prázdninové bitvy s babičkami: Proč v létě raději šílíme doma, než abychom děti svěřily tchyni

Blíží se dva měsíce školního volna a s nimi i největší noční můra všech pracujících rodičů. Sehnat a zaplatit hlídání na celých devět týdnů je nadlidský úkol, a tak většina z nás dříve či později sklopí uši, potlačí hrdost a zavolá babičkám. Jenže to, co na papíře vypadá jako idylické léto u babičky na venkově, se v praxi často mění v otevřenou válku. Týden u tchyně totiž spolehlivě zlikviduje vaši celoroční výchovu, režim i stravovací návyky. A vy pak v září místo vděčnosti řešíte, jak z dětí vyhnat závislost na cukru a televizi.

Hlavně aby nemělo hlad

Největší střet kultur nastává u lednice. Zatímco doma se snažíte, aby děti jedly zeleninu, omezovaly sladkosti a pily čistou vodu, u babičky se pravidla okamžitě mažou. Snídaně? Lupínky s cukrem. Svačina? Tatranka. Oběd? Knedlíky se smetanovou omáčkou, protože dítě je přece tak hrozně hubené. Když si po týdnu stěžujete, že syn odmítá jíst cokoliv, co nemá chuť čokolády, dostanete přednášku o tom, že vy jste taky vyrostli na Pribináčcích a žijete.

Režim? Ten o prázdninách neexistuje.

Další vybuchující bombou je spánkový režim. Celý rok bojujete za to, aby děti byly v osm v posteli, protože víte, že bez dostatku spánku jsou druhý den zralé na psychiatra. Babička má ale vlastní teorii. Jsou přece prázdniny, tak ho necháme koukat na televizi. Dítě se vám pak vrátí domů s kruhy pod očima, zvyklé chodit spát o půlnoci a vstávat v deset dopoledne. Srovnat takového prázdninového anarchistu zpátky do školního režimu je pak úkol pro elitní psychology, který odskáče celá rodina hned první zářijový týden.

Vděčnost protkaná výčitkami

Nejhorší na celém fenoménu prázdninového hlídání je ale ten tichý psychologický teror. Protože vám babička dělá obrovskou službu zadarmo, musíte mlčet. Jakákoliv vaše poznámka k tomu, že by sedmileté dítě nemuselo pít litry Kofoly nebo sedět pět hodin u tabletu, je okamžitě interpretována jako nevděk. Výsledkem je, že spousta maminek raději finančně vykrvácí na předražených příměstských táborech, než aby celé léto snášela výchovnou sabotáž a tichou domácnost s tchyní.

Zavřít oči a přežít

Babičky svá vnoučata milují a chtějí pro ně to nejlepší. Problém je, že jejich definice toho nejlepšího zamrzla v minulém století a spočívá v absolutním rozmazlování a porušování všech zákazů. Pokud letos v létě babičky k hlídání nutně potřebujete, zbývá vám jediná strategie. Odevzdat dítě, otočit se na patě, zavřít obě oči, zacpat si uši a hluboce dýchat. Prázdniny nakonec skončí, cukrový detox nějak zvládnete a babičkovská pravidla naštěstí vyprchají s prvním školním zvoněním.

Máte taky doma prázdninovou válku o výchovu, nebo vaše máma či tchyně stoprocentně respektují vaše pravidla?