Ve školách se dnes klade mnohem větší důraz na respekt, toleranci a ohleduplnost. Díky tomu se podařilo omezit některé formy šikany a děti se učí lépe vnímat pocity druhých. Zároveň ale někteří rodiče i učitelé upozorňují na nový problém – děti se někdy bojí říct svůj názor, aby někoho neurazily. Kde je správná hranice?
V posledních letech se mezi rodiči i školami stále častěji objevují obavy z nebezpečných online výzev a her, které se šíří mezi dětmi přes sociální sítě, chatovací aplikace nebo uzavřené skupiny. Některé z těchto her začínají nevinně – plněním jednoduchých úkolů, sdílením tajemství nebo budováním pocitu „sounáležitosti“. Postupně však mohou děti manipulovat k nebezpečnému chování, sebepoškozování nebo dokonce k myšlenkám na sebevraždu.
S příchodem června a teplých dní začíná v mnoha českých domácnostech tichá válka, kterou mámy nemohou vyhrát. Boj za čistou podlahu a uklizený obývák. Jakmile jsou děti více doma, dřívější pořádek se mění v prázdninovou apokalypsu plnou písku z hřišť, hraček všude kolem a lepkavých fleků od nanuků a melounů na každém povrchu. Proč je snaha o uklizený byt v létě čistým bláznovstvím?
Sedí vedle vás na gauči, ale duchem je úplně jinde. Má sluchátka na uších, prsty létají po klávesnici nebo mobilu a z pokoje se ozývá věty jako „GG“, „pojď ranked“ nebo „to je totální cringe“. Vy jen nechápavě koukáte a v hlavě vám běží jediná otázka: Co se to s těmi dětmi vlastně stalo?
Letošní přijímačky na střední školy byly pro mnoho rodin mimořádně náročné. Děti měsíce chodily na přípravy, psaly testy nanečisto a doma se často všechno točilo kolem bodů, percentilů a pořadí škol. Přesto řada deváťáků nakonec zažila obrovské zklamání – na vysněnou školu se jednoduše nedostali.
Používáme nezbytné technologie pro fungování webu, anti-spam ochranu komentářů a agregované provozní počítání obsahu. Externí analytiku a reklamní systémy spustíme jen s vaším souhlasem.